I takto to může vypadat, když podstoupíte dálkové působení frekvencí. Návrat k sobě je tím nejkrásnějším, co nás může potkat. Tolik nových vjemů a pocitů a nových aha momentů.
Cituji část e-mailu slečny V.
Před několika lety se u mě projevila alergie na řasenku. Vzhledem k tomu, že mám své přírodní řasy světlé, tak jsem si nedovedla představit, že se nebudu líčit. Po dlouhém hledání jsem objevila metodu umělých řas. Byla jsem velmi spokojená a umělé řasy se pro mě staly závislostí. Cítila jsem se mnohem atraktivnější. Chodila jsem na doplňování pravidelně každý měsíc.
Z finančních důvodů jsem se rozhodla, že to zkusím bez nich a třeba to s tou řasenkou nějak půjde. Cítila jsem se ale méně hezká a ptala jsem se stále někoho, jestli je to velký rozdíl, co je lepší atd. Ihned jak to šlo, jsem se opět na řasy objednala.
Cca po roce jako lusknutím prstu se mi umělé řasy přestaly líbit. Nastalo to přesně ve chvíli, kdy jsem si je doma pročesávala a rýpla jsem se do očního víčka. Druhý den jsem byla objednaná na nové doplnění. Představila jsem si, že na citlivé víčko dostanu lepidlo a náhle jako bych uslyšela vnitřní hlas, který mi našeptával:
Už si nebudeš dál ubližovat, postav se sama za sebe.
Oznámila jsem své kosmetičce, co se stalo a že bych ráda doplnění zrušila. Ona mi však pohotově nabídla speciální šetrnou péči a více času. Pocítila jsem, že už je nechci, a dokonce jsem se sama sobě začala líbit i nenalíčená.
Zalíbil se mi pocit pravdivosti.
Zapamatovala jsem si dokonce i ten krásný pocit svobody a přijetí sama sebe, zároveň i obrovské síly. Bylo to, jako bych přijala tu holčičku v sobě, divokou amazonku, která se nepotřebuje zalíbit okolí, ale která sama sebe přijímá a miluje se taková, jaká je.
Před lety jsem dokonce uvažovala o umělých prsou. Hlavně asi kvůli mému bývalému příteli, chtěla jsem se mu líbit, být pro něj ta nejkrásnější. Podvědomě se mnou cloumala touha po jeho lásce. Nyní to vnímám jako nepokoru k přírodě. Příroda měla nějaký důvod k tomu, jakou mě stvořila. Spatřuji v ní největší dokonalost. Nejsem výrazně mateřsky založená, tak proč velká prsa (symbol mateřství)?
Neustálými úpravami na sobě dáváme jen svému okolí najevo, že se nemáme rádi takoví, jací skutečně jsme.
Dostáváme se pak do nekonečné spirály, kdy odmítáme barvu pleti, křivé zuby, pihy… Trápíme tak nejen své tělo, které to cítí, ale hlavně svou duši. Avšak největší kouzlo, radost a štěstí je v tom, milovat se právě pro tyto „nedostatky“, nežli se milovat pro něco, co není naše, co je umělé a falešné.
S jistotou vím, že ještě zdaleka nejsem v cíli, co se sebepřijetí týče. Nesu si určité komplexy z minulosti, hodnocení, která jsou ve mně zarytá od školních let, lži, kterým jsem uvěřila, až se pro mě staly pravdou. Ale o to větší a sladší je pro mě výzva, to v sobě bořit a překonávat.
S láskou V.
Můžete si zdarma stáhnout e-book, kde se s pomocí energií můžete přiblížit k sobě…
