Velice ráda bych tímto poděkovala Zlatuškám za jejich zpětnou vazbu na Rekonektivní léčení. V minulém blogu jsem se zmínila o tom, že budeme průběh léčení sledovat, a tak mám velkou radost, že se mohu s vámi podělit o svůj pocit uspokojení. S maminkou Zlatušky jsme se domluvily nejprve na jednom léčení, protože již s dcerkou prošly nějakými terapiemi, kde výsledky nebyly tak viditelné a nebo byly krátkodobé.
Rekonektivní léčení dokáže zharmonizovat organismus a naladit tělo do rovnováhy. My však nevíme, kde u konkrétního člověka léčení zapůsobí, protože působí tam, kde to člověk nejvíc potřebuje. Z tohoto důvodu nemusíme my, RL terapeuti znát diagnózu. V tomto případě se léčení projevilo a stále projevuje viditelnými a doložitelnými výsledky. Po prvním léčení se Zlatuška, čtrnáctiletá slečna s diagnózou dětské mozkové obrny,postavila na paty a viděla jasně bez brýlí, což je u tohoto onemocnění velký úspěch. Okolí její proměnu komentuje slovy: „Zlatuška rozkvetla a jen září.“
První rekonektivní léčení u mé dcerky
Mám dcerku ve věku čtrnácti let, její příchod na svět byl velice komplikovaný a bojovala několikrát o život. Jejím přáním je chodit stabilně a dojít k celkové rovnováze. Vyzkoušela několik různých terapií a jednou z nich je i rekonektivní léčení, které ji opravdu uzdravuje jak po fyzické stránce, tak i po duševní a ještě ji umožňuje rozšiřovat vědomí. Dcerka absolvovala první léčení na dálku a já jsem byla u toho. A i na mne mělo léčení účinek. Pár slov k mému k samotnému léčení.
Dcerka ležela na posteli a já jsem seděla vedle ni. Pozorovala jsem její tělo. Různě se hýbalo: oční víčka, ruce, nohy a ústa.
V tom jsem pocítila i u sebe projevy těla. Začaly mne bolet záda, v oblasti , kde mne bolívají a chtělo se mi plakat. Cítila jsem jak se mi uvolňuje napětí z těla a i emoce.Pocítila jsem v sobě lásku a slyšela vnitřní hlas, jak říká.“Měj se ráda“.Přestože se vynořily nějaké ne příliš pěkné zážitky z minulosti, nyní přišly, ale v lásce a pokoře mohly odejít. Už jsem je mohla propustit.
Po léčení mne bolelo dosti v oblasti dutiny břišní, je to bolest, která se občas objevuje. Pak přišla velká únava, ale cítila jsem, že se to všechno děje v dobrém. Mé tělo sice procházelo bolestmi, ale duši bylo dobře.
Další dny přicházelo různé uvědomění a mé tělo se cítilo lépe.Bylo to uvědomění v podobě pocitů viny, strachů, smutku, hněvu, zlosti na sebe.Cítila jsem jak se tělo pomalu proměňuje a vše se děje přirozeně ve svém tempu, tak jak má.Více jsem si uvědomovala co mé tělo potřebuje a dovolila jsem mu to dávat.I když má hlava se občas ještě bránila a říkala, co musím………….
I dcerce se po léčení daří lépe a bude pokračovat v druhém rekonektivním léčení.Takže bude pokračování………………..:):):).
První rekonektivní léčení Zlatušky
Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost vyzkoušet rekonektivní léčení, a to na dálku. To znamená, že jsem byla doma, ležela jsem v pokoji ve své posteli a nechala na sebe působit lečení. Maminka seděla vedle mne a pozorovala mne.
Na začátku jsem cítila vibrace a mravenčení v nohách, pravá ruka měla záškuby a oči mi kmitaly. Pak jsem se začala smát, zřejmě přišlo nějaké uvolnění a radost. Cítila jsem, že moje tělo je v pokoji na posteli, ale moje vědomí se začalo probouzet.
Začala jsem mít obrazy. Viděla jsem před sebou anděla jménem Archanděl Michael. Měl v levé ruce meč a v právé ruce štít. Kolem hlavy měl žlutou záři. Kolem sebe mněl rozzářenou auru. Chvíli jsem na něj koukala a pak začal ten příběh.
Nejdtříve jsem se objevila v lese na velkém kulatém kameni, na kterém jsem seděla.
Po chvíli ke mne přišel lev, představil se a řekl: „Ahoj Zlatuško, jmenuji se Aslan.“ Překvapilo mne, že věděl moje jméno. Když jsem se ho zeptala jak to ví, tak odpověděl, že ví všechno. Věděl i kolik mi je let. Cítila jsem, že se mu mohu svěřovat s čímkoliv. Tím se mi vyjasnila spousta věcí.
Pak mi Aslan někoho představil. Byl to můj delfín Bender, kterého jsem poznala na delfinoterapii v Turecku. Měla jsem obrovskou radost, že to je právě on, tulili jsme se spolu a pusinkovali jsme se spolu. Potom jsme my dva s Aslanem běželi na louku a Bender plaval v hluboké řece vedle nás. Na louce jsme všichni tři trávili radostný čas. Pak přišel ten čas na loučení. Ocitli jsme se zase na tom samém kameni v lese. Dostala jsem velký strach, že je už nikdy neuvidím. Ale Aslan mi řekl: „Neboj se Zlatuško já s Benderem budeme vždycky s tebou, i když s námi nebudeš ve spojení.“
Po léčení jsem měla obrovskou radost ze života, cítila jsem, že je vše v pořádku. Viděla jsem, že se vygumovávají staré zážitky. Díky léčení jsem se zbavila strachu. Po tělesné stránce jsem cítila, že mám plosky nohou na zemi. Šla jsem pomalu a na patách. Mé oči zářily a viděla jsem jasně.
S pozdravem Zlatka Praisová
Objednat se můžete zde
