RL & JÁ
Byla to určitě NÁHODA. Dostala jsem nabídku na spolupráci s terapeutkou RL. Řekla jsem si: Proč ne?! Zkusit se má všechno. A tak jsem, byť s poněkud shovívavým pocitem, absolvovala rekonektivní léčení. Říkala jsem si: Nu což, já ráda pomůžu a jistě nic nezkazím.
Jsem veskrze materialisticky vychovaná i založená a k těmto „věcem mezi nebem a zemí“ mám poněkud ambivalentní vztah. Věřím v logiku, důkazy, ráda si věci „osahám“… Už samotné léčení mě překvapilo intenzitou a různorodostí konkrétních prožitků: vnímala jsem proměňující se tělesné pocity – zrychlení dechu, teplo, chlad, vánek, tah či tlak, brnění v rukách, mravenčení v nohách; vnímala jsem pocity levitace a vizualizace – několik výbuchů různých barev, odtok nežádoucího z těla při výdechu nebo ploskami nohou… Zajímavé bylo, že vjemy byly pokaždé jiné.
A jaké vidím výsledky dnes, nyní po cca dvou měsících?
- Po několika dnech jsem si všimla, že ustoupily bolesti tenisového lokte – ne úplně, ale významně, tak o 70-80%.
- Změnily se mi trochu chutě: kávu už spíše radši s mlékem a překvapivě často mám chuť na sladké. Mnohem častěji vyhledávám ryby.
- Když se ráno podívám do zrcadla (nebo i jindy ☺), líbí se mi samotné, co vidím (ne, netrpím narcismem, spíše naopak, jsem vůči sobě většinou dosti kritická). Můj dobrý pocit podporují vřelé komplimenty od lidí, kteří mě nějakou dobu neviděli. Celkově však asi nějak víc přijímám sama sebe takovou, jaká jsem.
- Lépe spím a přes den netrpím únavou, což bylo obojí dříve dosti problematické.
- Když si většinou večer a ráno na lůžku přitahuji energii, skutečně mám fyzické pocity, ponejvíce v dlaních a v oblasti solaru – někdy tah, jakoby magnetický, jindy tlak, jakoby energetický proud. Také při tom pociťuji tepání v oblasti krkavic na krku. Když dám hlavu trochu na stranu, ta krkavice je velmi přístupná tomuto toku (možná čeká na upíra☺)
- Cítím se odvážnější a nezávislejší v sociální oblasti, zejména při komunikaci o nepříjemných věcech: pokusila jsem se předem eliminovat potenciální konflikt, kdy jsem s klidem, bez agrese a i s trochou vlídného humoru dokázala říct, co bych si přála a co mě mrzí. Netlačila jsem, nerozvíjela to jako debatu, nečekala na odezvu, jen jsem konstatovala. Projevila jsem zkrátka jistou osobní statečnost.
- Bez špatného svědomí si udělám čas na sebe a své potřeby.
- Všimla jsme si, že i relativně cizí lidé se ke mně chovají vlídně a vstřícně (pozvání na oslavu 18. narozenin od žačky, vřelé přijetí v nové práci, nečekaný dárek k nákupu v obchodě, kde jsem byla poprvé, …)
- Lépe snáším nepohody a nestresuji se tolik jako dřív. Zjistila jsem, že nepříjemným situacím se sice nevyhnu, ale nějak je lépe snáším a rychleji překonávám. Zřetelně vnímám výrazné snížení počtu „blbých dnů“, že špatná nálada mě přepadá natolik ojediněle, že mě to vždy překvapí. A protože mě to nebaví, tak mi to zpravidla dlouho nevydrží. To je v mém životě veliká novinka!!!
- Dělám nečekané a ztřeštěné věci: koupila jsem si po letech opět boty na vysokém podpatku, šla jsem poprvé na „brazilskou depilaci“ (a překvapivě jsme to přežila), pořídila jsem si a nosím výrazný šperk… a mám i jiné bláznivé PLÁNY ☺ !
- Co já osobně považuji za největší přínos, je jakýsi nový postoj k životu založený na vnímání pozitivních momentů, uvědomování si, co se mi daří. K tomu mi nesmírně dopomáhá „deníček“, kam si zapisuju světlé body dne jako velké PLUS, NÁHODY a PŘÁNÍ. Stává se, že je těžké vybrat jen tři věci. Občas si deníčkem zalistuji zpět a splněná přání si odškrtnu. To mi dělá moc, moc dobře. Povznášející je už jen ten pocit: toto jsem chtěla a hle, je to tu. Tím chci říci, že je příjemné si uvědomit, že mám nějaká přání a že se mi tato ve vysoké míře plní!! Někdy jsem líná psát, nebo spíš hledat a vytahovat notes. Ale přišla jsme na fintu fň – ono docela stačí, když si to takhle řeknu: A HELE, TO JE DNES MOJE PLUS DO NOTÝSKU! Funguje to i tak, to navození pocitu spokojenosti, optimismu, radosti. Zvlášť, když mám nějaké silné podněty, hlavně negativní, tak se k tomu notýsku utíkám. Dělá mi dobře prohlédnout si odškrtaná přání z minulosti a snažím se na mizerném dni najít, proč to nebo co bylo vlastně fajn, do plusu. Někdy mi zpětně „zahraje do noty“ nějaká náhoda, kterou jsem si v daném okamžiku neuvědomila, ale najednou je to kamínek do mozaiky. Náhle do sebe spousta věcí zapadá a je propojených.
- V poslední době pociťuji VNITŘNÍ KLID – už tolik nespěchám, nejsem stále v poklusu z místa A do místa B, nežiji jen očekáváním, AŽ… Dokážu si užívat právě probíhající okamžiky, i když se třeba neděje nic obzvlášť významného.
- Celkově cítím CHUŤ DO ŽIVOTA, pozitivnější přístup k životu než dříve.
- ZAČALA JSEM ŽÍT!
Možná je zajímavé i to, že s Romanou, terapeutkou RL, jsem se poprvé setkala 29. února.
Více informací o Rekonektivním léčení zde.
